7 mýtů o učení angličtiny

1. Na učení angličtiny musí mít člověk talent.

To, že člověk musí mít na jazyky talent, je snad nejčastější mýtus, který slyšíte. Je to druh přesvědčení. Když jsi přesvědčený, že musíš mít talent, je to pravda. Když jsi přesvědčený, že ho mít nemusíš, tak je to taky pravda. Tvoje přesvědčení tvoří tvoji realitu.

Je zajímavé, že když jde dítě do školy, nečekáme, že bude mít talent na češtinu, na matematiku, na dějepis nebo na tělocvik. Už ale čekáme, že je potřeba talent na hudbu, výtvarku nebo cizí jazyk. Proč?

V zemích, kde je normální, že lidé mluví více než jedním jazykem (např. ve Finsku), se lidé jazyk naučí. Ať promluvíte na řidiče v autobuse, prodavačku v obchodě nebo náhodného kolemjdoucího, všichni se s Vámi domluví. Naučí se to, protože proč by se to naučit neměli?

U nás je normální cizí jazyk neumět a vymlouvat se na nedostatek talentu, příležitostí atd. Přesvědčení, že jazyk se dokáže naučit jen hrstka vyvolených, kterým pánbůh nadělil talent, se pak přenáší z generace na generaci.

2. Nepotřebuji umět anglicky, protože můžu použít překladač.

Jasně, že můžete. Je ale dobré aspoň tušit, jestli překlad dává smysl, než někde na veřejnosti pověsíte vtipnou ceduli. Že se to u nás stát nemůže?

Na cedulce na tričku stálo: Železo na rubu. 🙂

Dodnes si pamatuju, když jedna kolegyně říkala perličku, že její student přinesl umně přeloženou větu: The sun is September.

Překladače sice jsou stále chytřejší, ale pořád jsou to jenom stroje. Jednou jsem dala žákům napsat asi 10 vět na jednoduché téma. Mohli použít slovník na počítači, ale překladač jsem zakázala. Pár jich přineslo věty s vítězným úsměvem. Rychle jsem mrkla na překlad a říkám: „Neříkala jsem náhodou, že nemáte používat překladač?“ Hoši zůstali koukat a divili se: „Pančitelko, jak jste to poznala?“

3. Anglicky se naučím, až pojedu do Anglie.

Můžu Vás uklidnit. Nenaučíte. Pokud nepřijedete do země se slušným základem cizího jazyka nebo nejste polyglot, který už se učí několikátý jazyk a má vyvinuté strategie, jak nejlépe jazyk pochytit, učení pro Vás bude těžké a pokrok velmi pomalý.

Když jsem žila v Anglii, potkala jsem spoustu lidí, kteří v zemi žili už 10 a více let a anglicky neuměli. Sotva se domluvili v obchodě. K lékaři nebo na úřady s nimi musel chodit překladatel, jinak by nezvládli vyřídit nic.

Když nemáte základy gramatiky postavené na překladech mezi angličtinou a češtinou, bude pro Vás problém gramatiku pochytit z mluvené řeči. Naučíte se nějaká slovíčka a rukama nohama doplníte základní sdělení, ale o nějaké plynulosti nemůže být řeč.

Pokud v zemi žijete, chodíte do práce a na učení nemáte ani čas ani energii. V práci, na kterou zaměstnají cizince bez znalosti jazyka, na Vás nikdo mluvit nebude, nebo tam pracují cizinci stejně jako jste Vy. Takže ve výsledku jste v cizí zemi, kde neslyšíte ani nemáte šanci komunikovat v cizím jazyce.

4. Nejlepší učitel angličtiny je rodilý mluvčí.

A jste si tím tak jistí? Rodilé mluvčí potřebujete jako model pro výslovnost a intonaci. Zapněte video na YouTube nebo nějaký podcast a o rodilé mluvčí nemáte nouzi.

Rodilý mluvčí nemůže chápat, jaký problém má český student. Proto se v učebnicích z Oxfordu nebo Cambridge často procvičují věci, které českým studentům potíže nedělají, jako rozlišovat l a r. To neumí studenti z Číny. Naopak obratům, které jsou pro českého studenta nepochopitelné, se pozornost nevěnuje, protože autor učebnice česky neumí, a tudíž ani neví, že by tam nějaký problém je.

Jednou přijel pán z ČR, kterého vyslala firma, pro kterou pracoval, aby se za tři týdny zlepšil v angličtině. Chodil každý pracovní den do místní college (střední škola), kde měl hodinu a půl lekci s učitelkou za asi dva a půl tisíce korun (před deseti lety to byla slušná částka za 90 minut). Kromě toho měl gramatické lekce se mnou a zvali jsme mu všechny možné známé rodilé mluvčí, aby měl příležitost k mluvení. Po třech týdnech si uvědomil, že ani lekce s rodilým mluvčím neudělají zázrak a že tři týdny bylo tak akorát dost času, aby si trochu zvykl na mluvenou angličtinu.

5. Anglicky začnu mluvit, až si projdu určitý počet kapitol v učebnici

Můžete si projít i tři učebnice (jako já na střední škole), ale mluvit se nenaučíte. Mluvit se dá naučit jenom mluvením. I bez učebnice. Nepomůžou Vám křížovky, gramatická cvičení ani všechny ty blbosti, které Vám autoři podsunují.

6. Učení angličtiny se dělí na listening, reading, grammar, vocabulary a speaking.

Hmm, a proto Vám ten speaking pořád nejde.

7. Při učení angličtiny by se nemělo překládat

Tohle není tak úplně mýtus. Při učení angličtiny by se nemělo překládat, pokud jste dítě do 6 let. Malé děti mají otevřené kanály a absorbují slova jako houba. Jejich svět je omezený na běžné denní aktivity a nepotřebují složité gramatické konstrukce a časy.

Jakmile se začnou měnit mléčné zuby, začne se u člověka rozvíjet intelekt a racionální myšlení a kanály přirozeného učení se zavřou. Pak už Vám nezbývá než se učit na bázi překladů. Přirozená metoda, že byste angličtinu jen tak pochytili nefunguje (viz mýtus číslo 3).

Překlady přestanete potřebovat, až se dostanete na úroveň C1-C2, když už opět dokážete absorbovat jazyk přirozeným způsobem (nikoliv mechanicky jako malé děti ale asociacemi) a nemusíte přemýšlet, co chcete říct. Prostě to z Vás vypadne. Tímto způsobem znám spoustu slov a vyjádření, která zase naopak nedokážu říci v češtině.

Kolem učení angličtiny existuje mnoho mýtů. Neměli byste je brát jako výmluvy ani omluvy. Anglicky se dokážete naučit i jako samouk, když opravdu chcete.