Jak na listening v angličtině
Vždycky se usmívám, když studenti angličtiny čekají, že s nimi učitel bude dělat listening. Anglické učebnice (Oxford, Cambridge), které se u nás používají, mívají většinou u každé lekce na první dvoustránce část s názvem Listening.
Učitel pustí dvakrát dvouminutovou nahrávku a student zakřížkuje nějakou tabulku, vybere a) b) c) nebo si poznačí odpovědi na dvě tři otázky. Pak si zkontroluje odpověď a většinou následuje nějaký ten speaking. A to je celé.
Kolik času jsme tedy skutečně poslouchali angličtinu? Dvakrát dvě minuty. Otázky nebo kvíz pod poslechem se totiž nejmenují Comprehension check bez důvodu.
Listening v učebnici testuje, jestli už rozumíte, a jestli zvládnete projít zkouškou na certifikát, který vám potom za spoustu peněz nabídnou, abyste měli pocit, že už jako umíte anglicky a mohli to taky dokázat ostatním lidem.
Každému už je jedno, že poslechy jsou prefabrikované a nahrané ideální angličtinou. Když pak člověk s takovým nablýskaným certifikátem přijede do Velké Británie nebo do USA a zjistí, že nerozumí ani ahoj, tak si říká, kde se stala chyba.
Jak dělat listening v angličtině?
Pravdou je, že jestli se chcete naučit anglicky, musíte ji poslouchat několik hodin denně. Cože? Několik hodin? Na to nemám čas. Hmm, tak proto Vám ta angličtina pořád nejde, učení slovíček je dřina a o plynulosti nemůže být ani řeč.
Žádný učitel to s Vámi neudělá. Česky jste se naučili ze dvou důvodů. Jednak kolem Vás lidi těmi podivnými zvuky pořád mluvili a jednak jste byli motivovaní se domluvit, abyste dostali, co jste chtěli.
Napadlo Vás někdy, proč dnešní děti mají s mluvením problém? Proč je tolik vad řeči? Protože lidé spolu nemluví. Pustí si televizi nebo počítačovou hru a zírají na obrazovku. Kdo dnes přijde po práci domů a povídá si s partnerem nebo s dětmi po zbytek dne?
Bez poslechu se nedá naučit žádný jazyk, ani rodný. Musíte dělat dva druhy poslechu – pasivní a aktivní.
Pasivní poslech
Pasivní poslech znamená, že se obklopíte angličtinou a posloucháte ji několik hodin denně. Nejlepší jsou podcasty nebo nekonečné seriály typu Friends, Dawson’s Creek apod., ve kterých se toho moc neděje, ale všichni pořád mluví.
Nemusíte hodiny sedět u televize nebo u počítače. Můžete si pouštět angličtinu, když řídíte auto, když dojíždíte autobusem nebo vlakem, když děláte domácí práce, když si lehnete a dáte šlofíka (nevadí, že usnete), v práci, pokud děláte manuální činnost, když pracujete na zahradě…
Proč bych to dělal, když tomu stejnak nerozumím?
Pouštěním si vhodných rozhovorů si vytváříte doma prostředí anglicky mluvící země. Když jste byli malí, tak to s češtinou nebylo jiné. Nerozuměli jste okamžitě všemu, co lidé kolem Vás říkají. Ale vnímali jste rytmus, výslovnost, intonaci. Říká se tomu, že si na angličtinu nastavíte ucho.
Pasivní poslech ale nestačí. Kdyby stačil, tak se nestane, že lidé žijící léta v zahraničí nemluví cizím jazykem. Pokud mi nevěříte, že lze žít v Anglii 20 let a neumět anglicky, tak se rozhlédněte kolem sebe. Máme tady dost cizinců z Vietnamu, z Ukrainy i dalších zemí, kteří tady žijí a pracují léta. Jak jsou na tom s češtinou? Proč si myslíte, že kdybyste odjeli do zahraničí, tak by to s Vámi bylo jiné?
Aktivní poslech
Aktivní poslech už vyžaduje Vaši plnou pozornost, ale zato méně času. I 10-15 minut denně udělá v kombinaci s pasivním poslechem doslova zázrak.
Na aktivní poslech potřebujete dvě věci. Kvalitní nahrávku textu a tentýž text napsaný a ideálně i přeložený.
Pokud se učíte sami, použijte text a nahrávku z kvalitní učebnice pro samouky. Učitelé, kteří učí bez učebnic, by Vám měli texty i nahrávku dodat. Když už se musíte učit z učebnice typu English File nebo Headway, pořiďte si k nim nahrávky a příručku pro učitele (není to levná záležitost, ale najdete v ní přepisy poslechů, což potřebujte, aby Vám část učebnice s názvem Listening k něčemu byla).
Text, který budete poslouchat aktivně, už byste měli mít pasivně naposlouchaný. Například si týden předtím pouštějte text pořád dokola v autě nebo když myjete nádobí.
Připravte si nahrávku a anglický text, ideálně i s českým překladem (na jednom řádku anglická věta a hned pod ní překlad). Na přehrávači si nastavte, aby se nahrávka přehrávala pořád dokola. Zároveň poslouchejte a čtěte anglický i český text najednou (mozek to zvládne). Opakujte poslech a čtení dokola a postupně si k tomu začněte číst šeptem, pak polohlasem a pak úplně nahlas. Napodobujte zvuky i intonaci. Dělejte to po stanovenou dobu, třeba 10 minut.
Další den si na zkoušku pusťte nahrávku a uvidíte, jestli v ní slyšíte jednotlivá slova a jestli rozumíte, co se říká. Pokud ano, gratuluji. Staly se dvě věci. Máte slušnou výslovnost a máte dobrý základ, abyste mohli postoupit do další fáze, tedy učení slovíček a gramatiky. Pokud nerozumíte, opakujte 10 minut aktivní poslech a otestujte se další den.
Ještě poznámka pro ty, kdo mají problém si zapamatovat slovíčka. Kolikrát byste řekli, že musíte slyšet slovo, abyste si ho zapamatovali? Možná Vás to překvapí, ale je to 200-500 krát. Hmm, a pak se divíme, že po dvou minutách poslechu v kurzu si je nepamatujeme. Jak by to asi dopadlo, kdyby Vám lektor v kurzu chtěl pustit poslech 200 krát dokola? 200 krát 2 minuty, to máme nějakých 400 minut, což je 6 hodin 40 minut. Už chápete, proč s Vámi učitel skutečné poslechy neudělá?