Proč mi pořád nejde mluvení v angličtině

S touto otázkou jsem se potýkala dlouhá léta. V angličtině jsem dokázala, vyplnit gramatická cvičení, číst knihy, sledovat filmy, ale nedokázala jsem mluvit. A přitom důvod byl zcela prostý.

Proč mi nejde mluvení v angličtině

Výuka ve škole i v jazykovce, kam jsem se přihlásila na intenzivní kurz v domnění, že mi to pomůže (spoiler: no nepomohlo), skončila pasivní znalostí.

Učili jsme se z renomovaných anglických učebnic, které nejsou určeny přímo českým studentům, ale studentům z celého světa, a problémům českých studentů se nevěnují. Jak by mohly.

Rodilí mluvčí slyší, že máte problém, ale nedokážou pochopit, proč ho máte, protože neumí česky. Proto anglické učebnice neobsahují cvičení zaměřená přímo na jevy, které činí českým studentům potíže.

Abyste se z takové učebnice naučili skutečně použitelnou angličtinu, musíte mít lektora, který Vám připraví spousty dodatkových materiálů a bude s Vámi aktivně procvičovat problematické jevy.

Problematickým jevem není rozlišování minulého času od předpřítomného. Problematickým jevem je používání nenápadných slov jako anyway a still nebo věty, které se do češtiny přeloží úplně jinak, než se řeknou v angličtině.

Jaký je rozdíl mezi pasivní a aktivní angličtinou

Většina studentů skončí u pasivní znalosti a mají pocit, že „už to umí“. Postup je zhruba následující. V učebnici je článek plný nových slovíček. Poslechnete si dvakrát nahrávku a pak se snažíte článek přeložit do češtiny. Místo kvalitního překladu vznikne pseudočeština. Nová slovíčka (většinou ta nejméně podstatná) se pak nějak nabiflujete. Příště, až článek čtete, už mu rozumíte. Hurá. Dokážete vlastními slovy odpovědět na otázky v sekci Comprehension check a tedy „už to umíte“. A jde se dál.

Umíte houby. V momentě, kdy se ve školách a ve většině jazykovek „jde dál“, by pořádná práce teprve měla začít. Většina anglických vět, které by rodilí mluvčí použili v běžné řeči, obsahuje minimálně dva až tři jevy, na které je třeba poukázat, rozebrat a opakovaně nacvičit. Pokud má článek dvacet vět krát tři jevy, to už je šedesát věcí, které nemusíte dokázat sami od sebe říct, i když jim rozumíte.

Co dělat, když mi nejde mluvení v angličtině

Abyste lépe pochopili rozdíl mezi pasivní a aktivní angličtinou, schválně si vyzkoušejte říct pár vět na mém Instagramu. Českou větu řekněte anglicky, jak nejlépe dovedete. Na vedlejším obrázku si zkontrolujte řešení.

To je rozdíl mezi aktivní angličtinou (dokážu mluvit a psát na úrovni) a pasivní angličtinou (rozumím, ale neřeknu).

Mluvení můžete trénovat sami doma, pokud máte slušně přeložené texty do normální mluvené češtiny (ne již zmíněné pseudočeštiny). Nejprve texty zpětně překládejte do angličtiny a poté se snažte je opakovaně zajímavým způsobem převyprávět (což se sice snadno řekne, ale hůř udělá).

Pravidelně byste také měli konverzovat s kvalitním lektorem, který dokáže Vaši Czenglish nasměrovat na skutečnou angličtinu. Ne každý lektor má takové zkušenosti s jazykem a jeho výukou, aby Vás dokázal učit použitelnou angličtinu, se kterou můžete sebevědomě konverzovat s rodilými mluvčími.